Hodně čtenářů Vás zná prostřednictvím časopisu Dotek, který se postupem času změnil ze skromného informačního zpravodaje na výpravný magazín s množstvím rozsáhlých reportáží. Jak zpětně hodnotíte tuto změnu těžiště zájmu časopisu?
K této změně mě přivedlo několik důvodů. První z nich byl, že časopis ve svém malém formátu byl stále považován všemi potenciálními inzerenty, kteří jediní mohli udržet jeho vydávání, za jakýsi samizdat a nechtěli do něj investovat jak sponzorsky, tak svou inzercí. To byla příčina přechodu na větší formát a tzv. běžný offset a ne křídový papír – jak se mnozí z původních čtenářů domnívají. Křídová je pouze obálka, jako u všech ostatních časopisů tohoto zaměření (např. Regena, Regenerace, Baraka apod.). To podotýkám z toho důvodu, že někteří si myslí, že cena papíru by byla nižší a že je „duchovnější“ vydávat na recyklovaném papíru. Cena je stejná a k tomu „duchovnu“ bych podotkl jediné: tito „duchovní lidé“ kritizují papír, avšak sami klidně využívají plastů, různých přístrojů na elektřinu, aut atd. Musíme si uvědomit, že jsme součástí této společnosti, která je tržní a chceme-li oslovit všechny lidi a přinést světlo do jejich chápání života, musíme používat jejich prostředků. Jinak bychom si stále psali pro pár lidí, kteří by nám tleskali, že to je dobré. Vždyť i všechny duchovní knihy jsou na takovémto papíře s krásnými obálkami a kvalitními reprodukcemi tzv. duchovních obrazů či mistrů a to se nám líbí.
Dalším důvodem bylo, že jsme nechtěli zůstat pouze informačním časopisem. Již za socialismu jsem cítil silnou potřebu sjednotit roztříštěné duchovní skupiny u nás a zároveň oslovit nedogmaticky i další lidi. Tato práce je nesmírně náročná, protože každý má o tom své představy. Nebudu tedy hodnotit, zda se změna povedla, to si samozřejmě řeší každý z případných čtenářů sám. Osobně zcela spokojen nejsem, ale nejsem schopen celý časopis sestavovat sám, jak to ostatně dělám celých devět let. Nemáme žádnou redakci, v podstatě ani redakční tým, který by měl čas řešit všechny problémy časopisu, vůbec už nemluvím o ekonomické stránce vydávání. Vše se vytváří s přáteli „na koleně“, po bytech. Nikdy jsme neměli žádný zisk, i u malého formátu. K přechodu na velký formát mi pomohl přítel, který z počátku sponzoroval několik prvních čísel a zaplatil dluh z minulých ročníků. Dále jsem byl nucen vše převzít na vlastní bedra v době, kdy se začali všechny položky vztahující se k vydávání publikací a časopisů zdražovat. Vznikl velký dluh, který jsme táhli dva roky s příslibem několika sponzorů, kteří nám chtěli pomoci, ale potom nemohli nebo si to rozmysleli. Další trapnou skutečností je, že obrovské množství (400) inzerujících se nenamáhalo zaplatit malé položky kolem 500Kč a tím nám způsobili druhotnou platební neschopnost. Od ledna roku 2001 jsem musel vydávání přerušit a dokud nesplatím dluh, nebudu moci pokračovat. Pokoušíme se oslovit velké množství lidí i organizací zatím bez výsledku. Pomohla by i jakákoli malá finanční částka od případných příznivců Doteku.
Vydávání Doteku asi nebude Vaším hlavním zdrojem příjmů. Můžete nám prozradit, zda máte též nějaké „civilní“ zaměstnání?
Ačkoli jsem vystudovaný inženýr chemie a pracoval jsem až do roku 1989, nyní se živím jako hudebník a etnomuzikolog. Amatérsky jsem se hudbou živil již zhruba od roku 1975. V roce 1979 jsem založil s Vlastislavem Matouškem a Karlem Babuljakem skupinu Relaxace, která je jedním ze souborů, s nímž stále vystupuji. Jedná se o hudbu meditační a relaxační. Další soubor, který interpretuje především duchovní hudbu, je Alikvótní 4 (s Igorem Angelovem, Ondřejem Rusem a Přemyslem Žákem). Největší důraz v ní je kladen na zpěv, který je v některých pasážích alikvótní, jinak vícehlasý. Interpretujeme vlastní skladby. Dále se inspirujeme také starokřesťanskými módy ve skladbách Kyrie eleison či zpracováním Aramejského otčenáše. Třetí soubor se zabývá především dynamickou, extatickou hudbou v duu s vynikajícím houslistou Slávkem Formanem – jde o Extatic Trans Music. Příležitostně s námi vystupuje též hráč na fidulu (středověké housle) Miloš Valenta. Potom se také podílím na projektech se sbormistrem a spoluzpěvákem Igorem Angelovem v středověkých skladbách a příležitostně sestavených souborech world music. Nejvíce však vystupuji sólově a to hlavně s finančních důvodů. Jde opět o duchovní a meditační hudbu na více nástrojů (vždy akustických). Při těchto vystoupeních mě obvykle doprovází na tánpúru a perkuse Eva Hlinková.
Z důvodů neznalosti etnické hudby a world music jsem vytvořil poslechový pořad Hlas ticha, kde mají posluchači možnost se seznámit nejen s hudbou národů celého světa, ale také s dalšími poznatky z oblasti historie, náboženství i organologie (nauka o nástrojích). Teprve od ledna 2001 jsem dostal možnost vysílat každých 14 dnů na stanici Vltava v pořadu Oaza meditační i další hudbu (vždy v sobotu od 7:05 až 7:55, opakováno vždy další týden ve středu od 3:00 až 4:00.
V každém Doteku můžeme najít vždy řadu recenzí na hudební tituly z oblasti etno, new age, ap. Z textového popisu si však lze udělat představu jen do určité míry. Nepořádáte také nějaké poslechové pořady a jak se o nich případní zájemci mohou dovědět?
Do recenzí se snažím vybírat pouze hudbu kvalitní, protože nemá cenu zbytečně psát o hudbě nekvalitní. Pokud ovšem po mně někdo chce recenzi i na takovouto hudbu, tak se tam občas může také objevit. Spolupracuji v podstatě se všemi distributory v ČR – pokud mají zájem (proto se neobjevují např. CD od distributora z Pohodlí) a tak mám celkem přehled o všem novém, co v těchto oblastech vychází. Minimálně se ovšem specializuji na oblast new age hudby, protože si myslím, že tam nevychází tolik úžasné hudby a potom na ni zde máme mnoholetého odborníka v osobě Vlasty Marka. Pokusil jsem o své pořady Hlas ticha také v Praze (Awika, Malaché, Centrum čisté radosti), ale nebyl žádný zvláštní zájem. Možná to bylo také způsobeno nedostatečnou propagací. Ostatně větší zájem je vždy mimo Prahu. Nyní jsem v jednání s buddhistickým centrem Lotus v Dlouhé ulici a bude-li o to zájem, začnu pořádat tyto programy tam. Jinak jsem všechny své aktivity inzeroval pouze v časopise Dotek. Nyní je najdete i na této stránce.
Podílel jste se také na vydávání nějakých CD? Jsou některé z nich v současné době k dispozici?
Podílel jsem se na vydání velkého množství CD, případně MC. Jejich úplný seznam najdete zde, protože by to byl dlouhý výčet. Hodně CD je také připraveno k vydání již delší dobu a čeká se jen z finančních důvodů. Bohužel je velký problém s distribucí, kterou si provádím sám a pochopitelně také s reklamou, protože naše rádia prostě hrají úplně jinou hudbu. Bude-li mít tedy někdo zájem o moje nahrávky, informujte se o nich a potom se se mnou spojte.
Pokud je mi známo, vedete též kursy jógy. Můžete nám jejich náplň přiblížit? Jedná se o klasickou hatha jógu či přidáváte něco „dalšího“?
Kursy jógy vedu již od roku 1975. V té době jsem musel vyučovat především tzv. hatha jógu, ale vždy jsem se snažil přidávat i v této době zpěv manter a teoretické informace o duchovních aspektech jógy. Měl jsem z toho nemalé problémy jak s STB tak s oficiálními hlasateli jógy u nás. Také jsem v té době začal pravidelně pořádat víkendové semináře a dvou až tří týdenní tábory jógy. Jejich náplní byla pouze meditace, zpěv a recitace manter a dechová cvičení. V tomto duchu pokračuji dodnes, jen jsem přidal také hodně prvků pohybových spojených se zvukem. Nejedná se tedy pouze o tanec, spíše o prožitek pohybu. Velmi mnoho pozornosti také věnuji správnému pochopení toho, co je jóga a tudíž práci s myslí.
V současné době mám pravidelné kursy jógy vždy ve středu od 19:30 v tělocvičně u 7. koleje na Masarykově nádraží.
Učení jógy má velmi široký záběr a zabývá se prakticky všemi oblastmi života. Jeden směr – tantra jóga – má pro mnoho západoevropanů dráždivou příchuť zakázaného ovoce. Můžete nám prozradit o této nauce něco bližšího, protože sám mám dojem, že její správné pochopení nastává právě až tato „příchuť“ zmizí.
K tantra józe jsem byl vnitřně přiveden svou nesmírnou touhou po naplnění lásky ve svém životě. To se samozřejmě projevovalo vytvářením vztahů spojených též se sexem. Zpočátku jsem byl pod vlivem různých jednoznačně se vyslovujících příruček o józe, že sex je pro jógína naprosté tabu. To mi dost vystresovalo život a zamotalo hlavu. Po určité době se mi však začaly při milování dostavovat velké stavy klidu doprovázené vnuknutím určitých manter a tak jsem pochopil, že asi ani v józe nebude vše tak jednoznačné. Od této chvíle jsem začal tyto zkušenosti prohlubovat a dostávaly se ke mně knihy, které tomu napomáhaly. Vysvětlovat zde nějakou teorii či praxi tantry nemá smysl, to lze pouze při osobním vedení učitelem. Sama tantra jóga je součástí náda jógy (jógy zvuku), jejíž součástí je též mantra jóga a to jsou hlavní oblasti jógy, s nimiž pracuji.
Líbila se mi Vaše myšlenka o důležitosti vnitřní spokojenosti bez ohledu na vnější okolnosti. Měl byste radu, jak k takovémuto stavu mysli lze dospět?
Vnitřní spokojenost neboli santóša je součástí etickofilosofických základů jógy, které se nazývají jama a nijama. Vždy jsem kladl na jejich pochopení obrovský důraz s tím, že by neměly být chápány jako něco nařízeného. Nemůžeme někomu nařídit, aby byl spokojený nebo nelhal. Nemůžeme mu říci, aby něco nechtěl. Všechny tyto podněty vyvstávající v naší mysli mají někde své příčiny, které bychom se měly snažit objevit. To je smyslem duchovní praxe. Když najdeme tyto příčiny, které podmiňují veškeré naše konání, měli bychom se pokusit je začít odstraňovat pomocí doporučených metod praxe. Musíme si však zjistit ty metody, které nám vyhovují a pak je systematicky využívat a být schopni je odložit, když jsou nepotřebné, anebo se podřídit vedení gurua – a to bezvýhradně. Pochybnosti o učitelích a hledání jejich chyb (které zcela jistě mají), jsou bezpředmětné. Snažme se využít toho, co nám nabízejí k naší přeměně.
Připadá Vám také, že motivem mnoha negativních činů a možná nepřítelem číslo jedna je strach, který mnohdy ubíjí veškerou spontaneitu? Máte nějakou zkušenost, jak s ním bojovat?
Nezdá se mi, že by příčinou všeho byl jen strach. Tou hlavní příčinou, podle mne, je především nevědomost. Ta způsobuje též neochotu něco přijmout, něco si přiznat, poznávat své ego. Strach vytváří naše ego, které se nechce vzdát svých modelů. Opustit způsoby uvažování, které nám škodí, vzdát se jednání, které nám i druhým způsobuje utrpení a vytváří karman a dospět k pravému rozlišování, je nesmírně těžké a vyžaduje to neustálou bdělost a práci. Přesto si myslím, že je toho schopno hodně lidí a věřím, že nezůstanou pouze u čtení knih, naslouchání přednášek a filosofování o tom všem, nýbrž že se „pustí“ též do opravdové praxe. My se totiž stále přetvařujeme před druhými i před sebou a bojíme se toho, co si o nás druzí budou myslet. Nedělejme se lepšími, protože to nejdokonalejší již v nás dávno je. Zkusme být více spontánní a dejme možnost tomu, ať se ta naše dokonalost projeví.
Na závěr bych se zeptal, zda byste mohl jmenovat několik knih, které Vás v poslední době povzbudily a chtěl byste je doporučit našim čtenářům.
Musím říci, že v poslední době tolik nečtu. Jsou k tomu dva důvody. Prvním je, že mám již dva roky problém s očima, který mi to dost znemožňuje. Druhým důvodem je, že jsem přečetl velmi mnoho kvalitních knih, hlavně tradičních, již dříve a nyní je pouze občas využívám. Třetím důvodem je, že v současné době jsme zavaleni obrovským množstvím tzv. duchovních knih a rychlých, úžasných receptů na to, jak se osvítit, takže se mezi nimi často těžko odděluje zrno od plev. Přesto vycházejí i dnes kvalitní knihy. Vždy se můžete spolehnout na cokoli od vydavatelství Dharmagaia nebo na Oša. Tam bývá někdy problém s dobrými překlady, ale nejvíce bych asi doporučil Cestu bílého oblaku nebo teprve připravovanou knihu Extáze – zapomenutý jazyk. Další výborné a naprosto nedogmatické zkušenosti najdete v zaznamenaných slovech Fráni Drtikola. Spolehnout se také můžete na Ramana Maharšiho a Šrí Rámakršnu. Osobně dávám přednost spisům jako je Bhagavadgíta či Bible, velmi se mi líbí Chalíl Džibrán a léta čerpám z Rabíndranátha Thákura a Kabíra. Také je dobré hledat mezi slovy u Hermana Hesseho a Gustava Meyrinka. A tak by se dalo pokračovat dále.
Děkuji Vám za rozhovor.