Píseň mého srdce – březen 2009

Odříkání a oddanost

Můžeme říci, že v duchovních systémech se všeobecně setkáváme se dvěma přístupy k praktické aplikaci nauky. V jedněch se vyzdvihuje význam odříkání, které očišťuje tělo, mysl i energetický systém a v druhých se doporučuje spíše odevzdání se nejvyšší síle, věčnému bytí, Bohu, který svou milostí a nekonečnou energií a láskou rozpustí vše, co zabraňuje dosažení osvícení, osvobození se od závislostí a dává spásu atd. Příkladem té první cesty je především jóga. Je ovšem více systémů jógy, a tak se můžeme setkat s různými pojetími toho, jak jógu praktikovat. Zvláště zde, v západním světě, se odříkání příliš nezdůrazňuje, i když v Indii, zemi původu jógy jako jednoho ze šesti filosofických systémů, se právě tento aspekt často nesmírně přehání až k fakírství a nesmyslnému ničení těla. Avšak i dnes již můžeme vidět indické jogíny, jak je zajímají spíše žáci, peníze nebo jiný hmotný prospěch více než duchovní cesta a žijí tak ze své tajemnosti a exotičnosti.

Přesto však právě nejstarší dochovaný spis o józe, Pataňdžaliho Jóga sútry, nevyzdvihuje pouze odříkání, ale ve své druhé části hned na začátku říká, že praxe se skládá z odříkání, recitace manter a dalších duchovních písem a odevzdávání všech svých činů nejvyššímu Pánovi (Jóga sútry, II. 1). Je na úvaze každého skutečného duchovního učitele (sad gurua), co svým žákům nabídne, co zdůrazní a co doporučí též individuálně. Jóga je totiž cesta především individuální.

Skupinové setkání – satsang

To však neznamená, že nemá význam společná praxe více žáků. Naopak je takové setkání nesmírně důležité, umocňuje nejvyšší sílu, která je přitahována mezi ně a může napomoci k pochopení a vyřešení mnoha osobních problémů, často zcela beze slov a vysvětlování. To však musí při takovém setkání nastat hluboké sjednocení, jemuž napomáhá právě duchovní učitel, meditace, mlčení nebo recitace či zpěv manter ve správném rozpoložení. Pak dojde k otevření srdce a odložení mysli – což jsou dvě nejdůležitější podmínky.

Oddanost

Zatímco cesta odříkání doporučuje vzdát se pohodlí, požitků, nevychutnávat ani chuť jídla, přírody, krásu těla či vztahů, chce dlouhodobé setrvávání v pozicích, meditacích a vůbec co největší zřeknutí se světa, druhá cesta se snaží o opak. Žádá vás, abyste milovali a neničili své tělo, měli přátele, jedli chutnou stravu, byli při meditaci v co nejpříjemnější pozici a vlastně se ničeho nijak zvlášť nezříkali. Ovšem je tu důležitá podmínka. To vše nesmíte dělat pro své uspokojení, ale pro Boha. Jemu to nabízíte, v jeho zastoupení, v lidském těle to vše konáte, to nejste vy, ale On, kdo je konající. Jestli to nebudete takto provádět, posílí se jen vaše individuální já a pohltí vás vlastní požitky. Vlastně je tato cesta stejně náročná jako odříkání, protože si musíte být v každém okamžiku vědomi svých činů. A ono je to často mnohem těžší, než se zaplést do pozice a v ní co nejdéle setrvat.

Cesta tantry

Vedle těchto dvou cest se nabízí nejstarší indický systém – tantra, který je obě spojuje. Je to komplexní – dnes říkáme celostní, holistický – přístup, který v sobě obsahuje jak odříkání, tak oddanost. Většina zájemců o tantru toto ovšem vůbec neví a to především proto, že v západních podmínkách se z tantry stal pouze erotický, až sexuální systém cvičení, který vám pomůže vyřešit všechny vaše problémy se sexem a případně vám najde i partnera či partnerku, s nimiž si budete užívat.

To je základní nepochopení. Slovo tantra znamená jednota, tedy praxi, která v nás tuto jednotu postupně otevře využitím mnoha různých technik. Tyto techniky využívají hodně sexuální energie, protože je u většiny lidí nejpřirozenější a nejsilnější. Této energie se však nesmí využít pouze k požitku, protože pak nás naopak zničí a nedosáhneme vůbec ničeho jiného než závislosti a slabosti. Proto je více než v jiných duchovních cestách zde důležitý učitel a pochopení, že to není pro každého. Naplněné kursy tantry svědčí o tom, že učitelé nabízejí něco jiného a lidé právě to očekávají. Pro takovéto účely jsou psychoterapeuti, sexuologové a podobná skupinová setkání. Tantra je však duchovní cesta jako každá jiná a jejím cílem je dosažení osvícení a jednoty individuálního já s nejvyšším bytím.

Z toho ovšem potom vyplývá, že nutně potom musí být lidé, kteří tantru zatracují, protože je to něco jen pro erotomany a nymfomanky a vůbec ne duchovní cesta. Abychom dosáhli lásky lidské, musíme mít vnímavost a pochopení k sobě a také k druhým. Musíme si vážit svého těla, nestydět se za něj a neničit ho ani přehnaným odříkáním, ani přehnaným obdivem. Je to chrám duše a má-li nastat setkání s druhým člověkem, uvědomte si, že i on (ona) je chrámem duše a važme si toho druhého. Pak se také nemusíme ničeho stydět a cokoli považovat za nečisté. Dávejte lásku a láska k vám bude přicházet. A jen tak časem poznáte, že je zde láska, která vás přesahuje, která vám dává více než vy a než jste schopni pochopit. Potom se vaše srdce otevře a vy budete milovat bez zbytečných slov. V tom tichu vše poznáte a uslyšíte. Nebojte se naslouchat. Píseň lásky otevře vaše oči a vy smáčíte celý svět svými slzami. Nechte je proudit. Není většího očistného pramene.

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce – březen 2009