Píseň mého srdce
Král Artuš
„Umím milovat jen jediným způsobem – tělem, srdcem a duší.“
Královna Guinevra
„Každý má své dobré i špatné stránky. Nikoho nelze milovat po částech.“
Král Artuš
„Muž, který nezná strach, nezná ani lásku. Jaká mu potom v životě zbývá radost?“
Král Artuš
Oslava lásky
Kdysi napsal ve své slavné básni K.H.Mácha, že máj je měsícem lásky a my jsme si zvykli to po něm opakovat. Myslím však, že po tom všem, co o Máchovi dnes víme, pro něj byl každý měsíc měsícem lásky. Já to tak také cítím. Proč by měl být pro lásku vyhrazen jen nějaký měsíc? Milujte stále, i když je to tak těžké, ale vždy to za to stojí. Proto nebudu již dále psát a nabídnu vám jen báseň, která se trochu snaží říci, co mé srdce stále volá.
Co jsi zač, lásko?
Odkud přicházíš a kam mizíš?
Proč, když na nás zvoláš, je srdce zmateno
a ač ví, že bude trpět, tě následuje, proč?
Tvé volání je slabé,
však přemůže všechny hranice.
Tvé volání je silné,
jako nic na světě.
Vím, že se vznesu k nebesům
a nemyslím na to,
že střemhlav opět spadnu na tvrdou zem.
Můj rozum je ztracen kdesi v nenávratnu
a já se těším z každé maličkosti.
Musím tě následovat a ponořit se do tvých hlubin zcela
abych nebyl,
však o to více byl.
Jestli se ti neodevzdám celý,
nedostanu od tebe nic.
A když to učiním,
vím, že o vše přijdu.
Přesto však riskuji a rád,
vždyť nevím, že riskuji.
Ó, jak jsi sladká a opojná,
nic na světě se ti nevyrovná.
Štěstím se mohu rozpadnout na tisíce kousků
a ty mne znovu skládáš
jak mozaiku k obrazu svému.
Neznám tvé cesty, neznám cíl
a má víra v tebe je bezmezná.
Zcela mne změníš,
vše v mém životě změníš,
a já se chovám jako blázen.
Mé oči stále zaléváš slzami,
ó jak jsou sladké…
Čekám, kdy mé srdce pukne
a ono místo toho zpívá.
Tisíce slov bych chtěl křičet
a zbude jedno jediné – miluji…
Buď se mnou stále, lásko,
a nauč mne přežít ten obrovský žár,
ten příval energie slasti
a tu bolest z odloučení.
Nabízím ti vše,
prosím, dej mi také vše.
Volám tě nocí dnem
a přitom stále slyším tvé volání.
Prostup mne zcela,
ať mohu tebou promlouvat a žít.
Ty jsi to jediné,
co udržuje náš život.
Prosím, neopouštěj nás.
Jiří Mazánek