Píseň mého srdce
Často si říkám, co já mohu ještě napsat o lásce, když všichni všechno řekli a já jsem ještě pořád nepronikl až do její největší hlubiny. A přesto mi každý den na hlavu – nebo srdce – něco ťuká a musím vzít pero, v noci i baterku a psát novou báseň, která je mi diktována. A stejně tak je to i s Písní mého srdce, nikdy ji nepíši, že chci, vždy je mi nějak dána a já ji stvořím takřka jedním dechem. Pak se na ni podívám a říkám si – slova, slova, slova. Jak jenom vyslovit lásku? Vždyť slova chápe každý po svém, včetně mne. Proto nejsem velkým příznivcem přednášek o takových nevyslovitelných věcech. Lepší je báseň, píseň či hudba. Ale lidé chtějí stále něco vysvětlovat. Když se to dozvědí, tak už během přednášky ve své mysli nad tím polemizují, souhlasí, když jim to vyhovuje, nesouhlasí, když se po nich chce nějaké vlastní úsilí. Nejradši by byli, kdyby to vše bylo tak, jak to mají v hlavě. Ale tam to obvykle nemají srovnáno, jen si chtějí potvrdit svůj zmatek. Od toho jsou tady ti vykutálení učitelé, kteří na to přišli a tak jim ulevují, potvrzují a chválí je. A odměna je nemine.
Slib lásky
Slibujeme si lásku na radnici nebo před oltářem a říkáme, že budeme spolu v dobrém i zlém. Netušíme, jak velký slib na sebe bereme, v té chvíli jsme obvykle zamilovaní a tudíž nepřemýšlíme. O to závažnější to je, když si to slibujeme před Bohem, jak nám to hezky – aspoň některým – vymyslel sv. Pavel, abychom nezlobili. Proč to asi vymyslel? Věděl, že lidé jsou ve svých vztazích z různých důvodů nestálí. A před ním to zavedl Hospodin do desatera přikázání Mojžíšovi. Přesto to však bylo zbytečné, nic se nezměnilo. Znáte ten židovský vtip?
U vchodu do synagogy se objevila cedulka: Vstoupíš-li do modlitebny bez pokryté hlavy, je to, jako bys zcizoložil. A druhý den bylo pod tím napsáno: Zkusil jsem obojí, nedá se srovnat. Je toto schvalování nevěry? Ne, to je jen realita. Takový král David zcizoložil – ač měl již 50 manželek – a pak, když Batšeba otěhotněla, poslal jejího muže do války, aby se ho zbavil. I když měl stále spojení s Bohem, nebál se. Jak je to možné? Nedopadlo to sice pro něj dobře, Batšeba potratila, ale pak mu zůstala a později porodila moudrého Šalomouna. Chtěl to David nebo také Hospodin? Smyslem není poslouchat přikázání, ale mít v sobě takovou úroveň lásky, abychom neubližovali druhým, ani sobě. To nemusíme nikomu slibovat, musí to být v nás. Proto jóga nemá žádná přikázání, ani hříchy. My jsme zodpovědní za své činy sami sobě a poneseme následky také my sami. Avšak v jamě se říká, že bychom měli pochopit, že ze všeho nejdůležitější je neubližování v myšlenkách, slovech a činech. Zkušeností se teprve možná dopracujeme k této velké pravdě platné naprosto pro všechny bytosti ve vesmíru. A dokážeme-li to, bude z nás vyzařovat skutečná láska, ne ta, kterou si nařizujeme a jen k někomu.
Řecké báje nám ve svých příbězích ukazují na bozích a lidech různé archetypy. Nejvyšší bůh Zeus své manželce Héře zahýbal a ona pak naschvál jemu. Vznikaly polobožské bytosti, které konaly velké skutky. Jedním z nejhlubších vztahů je manželství Odyssea a Pénelopé. Čekala na něj 20 let, než se vrátí z války u Tróji. Prožil mnoho příhod – přečtěte si to – ale mezi nimi bylo také pár let u krásné čarodějky a dalších pár let u nymfy, s nimiž žil. Neměl totiž na vybranou. Ale stále myslel na svou manželku, že se k ní chce vrátit. Byl nevěrný nebo ne, když s těmi ženami spal? Je těžké toto vysvětlovat. Když řeknu, že byl věrný, zase mě někdo obviní, že muži si mohou dělat, co chtějí. A udělala totéž Helena, když utekla dobrovolně s Paridem? Pak ji přestal bavit, tak žila s jeho bratrem, a když Tróju dobyli, tak řekla manželovi, že vždy milovala jen jeho, pokorně se k němu vrátila a žili šťastně až do smrti. Kdo tedy byl věrný? Ty příběhy nám jen ukazují složitost vztahů.
Poznání lásky
Jak jinak máme poznávat lásku než zkušeností? To neznamená střídat partnery, nebo být nevěrný, to znamená neslibovat něco, o čem nic nevíme. Pokuste se hledat sami v sobě, co je to láska. To platí totiž i pro tzv. duchovní lásku. Říkáme, že všechny milujeme a neumíme milovat ani toho člověka vedle nás. Pak tu máme mnoho duchovních žen, které už jsou tak daleko, že nepotřebují vztah, protože takové malichernosti již překonaly. A ubližují především sobě, když nepochopí někoho, kdo jim opravdovou lásku nabízí. A já vám pravím, že láska může překročit hranice omezenosti člověka a otevřít vás něčemu vyššímu. Proč? Protože všechna láska má jen jeden jediný zdroj, který někde trochu bliká, jinde osvětluje a jen málokde plně září. Ale to záleží jen na nás, jestli se tomu zdroji otevřeme. Když se zablokujeme, staneme se často nepřirození nebo dokonce agresivní a zlí, takže ubližujeme, či vyhrožujeme. Obvykle Bohu, o kterém vůbec nic nevíme. My jsme součásti Boha a On je vše. Je světlo i stín, je láska i nenávist, je krásné i to, co se nám zdá šeredné. Nic není mimo Boha. Ale poznáme Ho jen láskou, určitě ne nenávistí. I v křesťanství je mnoho modliteb svatých, v nichž prosí Boha, aby je přijal takové, jací jsou, se všemi jejich nedokonalostmi, protože Ho milují. Jak byli ti lidé pokorní a my nejsme. A Ježíš řekl na to, když ho nazvali dobrým, ať ho tak nenazývají, že dobrý není, protože 7x denně zhřeší, zatímco jiní 77x.
Lásku pozná jen ten, kdo ji chce poznat, kdo se neusadí na trůně svých představ, z něhož odsuzuje všechny ostatní, kteří podle něj nemilují, jak mají. Kde je pochopení pro ty druhé? Jen odsouzení. A opět řekl Ježíš: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Znamená to snad, že nesmíme kritizovat? Ne, neměli bychom bez rozmyslu odsuzovat, pokusit se pochopit druhého, i sebe, ale také si neulevovat a nepolevovat v hledání na své osobní cestě.
Milí přátelé, kdybyste věděli, kolikrát jsem se již zklamal v lásce. Vždy do ní vložím celé své srdce – a potom mi žena oznámí, že nevydělám nikdy dost peněz, abych ji uživil nebo odejde, protože se bojí lásky, nedokáže do ní vložit vše. Nemohu jim nic z toho vyčítat, vše je tak, jak to má být, ale neskutečně to bolí. Láska má v sobě vše a musí se s tím počítat, i když se chce umřít. Přesto jsem na lásku nezanevřel a stále v ni věřím.
Není má láska z tohoto světa
a nemůže ani být
když jediná má věta
ji nedokáže vyjádřit
To srdce vzneslo se mi
do nebeských sfér
já žiji dál na zemi
však pořád ztrácím směr