Co jíst?

Co jíst?

Dva zenoví mniši putovali mlčky deštivým dnem. U zablácené cesty nalezli mladou dívku, která přes ní nemohla přejít. Starší mnich jí vzal do náručí a přenesl jí. Oba potom pokračovali dál a až před klášterem ten mladší už to nevydržel a řekl: „ Mnich se přeci nesmí ženy dotknout.“ A starší mu odpověděl: „Ty ji stále ještě neseš? “

Ptá se žák: „ Mistře, co je to zen? “

Mistr odpověděl: „Když mám hlad, tak jím, a když potřebuji spát, tak spím.“

Ze zenových příběhů

Tyto dva poučné zenové příběhy docela dobře demonstrují asi dva nejdůležitější problémy těch, kdo se vydali na duchovní cestu, o nichž se stále diskutuje – sex a jídlo. O sexu a lásce jsem zde již párkrát hovořil, rád bych se zmínil nyní o jídle. Podnět mi k tomu dala přednáška o půstu.

Jak se stravovat v souladu s jógou?

Nejprve – co jíst?

Není pochyb o tom, že jídlo má pro člověka velký význam. Z hlediska fyzického a jemněhmotného těla víme, že je třeba obě těla vyživovat. Fyzické tělo stravou hmotnou, jemněhmotné stravou energetickou a další. A právě v otázce těla fyzického panuje velký rozptyl doporučení, co jíst a také velké neshody. Ta nejzákladnější neshoda je v tom, zda být či nebýt vegetariánem. Dnes vám již i lékaři potvrdí, že vegetariánská strava je zdravější. Neshodují se však úplně v tom, zda také doplňovat trochou masa rybího, či některého dalšího, aby nechyběly vitamíny (hlavně B12), minerály či důležité kyseliny, antioxidanty atd. Je sice pravda, že když jde o tělo hmotné, je třeba o jeho výživě uvažovat především z hlediska materiálního, ale není vše tak jednoduché. Hmotné tělo není oddělené od ostatních těl jemněhmotných a od naší mysli. Je důležité, aby potrava byla zdravá, čerstvá, netoxická, ale totéž platí o naší mysli.

Již dávno pravil Ježíš:

„Není důležité to, co do těla ústy vchází, ale to, co ústy vychází“

To je naprostá pravda, ale neznamená to, že do sebe budeme doslova cpát co nás napadne.

Jednou se přesáhne míra a nevyplatí se nám to. Ale vedle toho jsme každý individuální jedinec. To, co jednomu neuškodí, druhého málem zabije. To je určitá genetická vloha. Kromě ní, je však důležité prostředí, v němž žijeme a práce. Když pracuji těžce, potřebuji jíst více výživněji, možná i maso. Ale obdobně to může být, jsem-li neustále pod velkým stresem. Také mohu žít ve studených krajích, drsných klimatických podmínkách, kde musí být výživa přizpůsobena.

Vezmeme – li však v úvahu, že člověk chce usilovat na duchovní cestě, pak musí svůj organismus postupně učinit vnímavější, citlivější na jemné energie. K tomu je vegetariánská strava skoro podmínkou. Tu ovšem lidé většinou požívají z důvodů, že chtějí zhubnout nebo vyléčit si nějaké nemoci. Jinak podléhají obvykle svým chutím. Za vegetariánskou stravu pokládají sladkosti, zmrzlinu, smažené chipsy apod. nebo si myslí, že jí musí sníst mnohem více než masité, protože není tak výživná. A tak se přecpávají a ještě často jednostranně.

Vedle toho tu jsou ti, kteří na to jdou vědecky a stravu si vůbec nevychutnají (leda rozumově), vypočítávají, kolik procent čeho musí nebo smí sníst, co se nikdy nesmí, co tam vždy naopak být musí a jak se jen smí strava upravit. Další se soustředí na to, aby nezapomněli každé sousto 64x přežvýkat, přitom mlčet a teprve potom ho polknout. Jiní smí jen stravu syrovou, další nesmí spolu určité potraviny míchat, jiní opět si musí nejprve zjistit svou krevní skupinu nebo jíst jen v určitých denních hodinách či tattvách. A opět další drží v určitých fázích měsíce půsty, protože je to očišťuje, další dlouhotrvající hladovky. Skoro nikdo z nich se z jídla neraduje, nevychutnává si je, to je totiž neduchovní, snad to dělají jen kršnovci. Ostatní si vyčítají, když zjistili, že jim něco chutná.

A co hladovky?

V praxi každé duchovní cesty mají místo hladovky. Když chce člověk delší dobu rozjímat, musí být tělo a mysl lehké, pak není přijímání stravy tak podstatné a na čas se vypustí. Již z toho hladu mohou být určité vize, důležité je oddělit zrno od plev. I himalájští mistři, pokud tedy jsou to Mistři, kteří meditují v jeskyních, mají s sebou žáka, který jim topí, aby nezmrzli – tělo se totiž při meditaci ochlazuje, protože většina energie stoupá do hlavy – ale také vaří aspoň skromnou stravu. Potom se všichni vracejí do normálního stravovacího režimu. Zde se však rozmohly hladovky spíše z důvodů zcela jiných. Lidé se nejčastěji chtějí stále více a více očišťovat a neuvědomují si, že tělo je systém otevřený a tudíž, jak skončí hladovka, začne se zase znečišťovat a pak by celý život nemohl člověk dělat nic jiného, než se jen očišťovat. Ale nejvíce si ti ostatní chtějí dokázat sobě i ostatním, že to vydrží. Je to jen jejich ego, které se tím posílí. Obvykle totiž tito lidé mají problém právě s jídlem a s chutěmi na vše možné, takže s tím stále bojují. Myslí si, že když se v hladovce přemohou, tak to vyřešili. Ale je to jako s tím mladým mnichem, stále to tam nosí. Nepochopili, že musí začít od hlavy a místo toho vše řeší vůlí. Velmi dobře je poznáte. Jsou často stažení (také říkáme jangoví), zasmušilí a stále se bojí uvolnit. Tehdy by je totiž draplo to, co mají v mysli a podlehli by tomu.

A nejúžasnější je, když se dozvědí, že někteří výjimeční jedinci nejedí celý život. To hned začínají nadšeně povzbuzovat k hladovkám další a tím i sebe. Hladovky či občasné půsty jsou zcela jistě zdravé, je třeba intuitivně vědět, kdy a jak dlouho a nebýt otrokem úplňku a dalších jiných „důležitých“ dnů. Jiné je to, když držíte půst před nějakým náboženským svátkem. Pro někoho však držení hladovek vůbec není vhodné, neměl by je ani dělat a vyčítat si to. To je jedno, jestli jsou důvody zdravotní nebo psychické – tam je to celkem jasné. Měl by si najít svou vlastní cestu a nejíst jen tehdy, když to intuitivně cítí tělo.

Píseň mého srdce XXII, časopis Meduňka
Zpět

Další články

Co jíst?