Píseň mého srdce XVII

„Přišel a usedl vedle mne, ale já nebděl. Jaký to byl kletý spánek, ó já bídný! Přišel, když noc byla tichá; v rukou měl harfu svoji a moje sny se ozývaly jeho písněmi. Žel, proč jsou tak promrhány všechny noci mé? Ach, proč vždy zmeškám pohled toho, jehož dech dotýká se mého spánku?“ (Rabíndranáth Thákur: […]

Píseň mého srdce XLII

Když se člověk zabývá již mnoho let duchovní praxí, časem odpadne prvotní naivní nadšení, které mu tvrdí, že všechno bude dosaženo hned, že osvícení, které je sice v nás a které je jenom otázkou skutečného probuzení se do pravého vědomí, bude dosaženo nějakými jednoduchými technikami. Brzy pozná, že to, co je potřeba nejvíce, je pravidelná, vytrvalá […]

Píseň mého srdce XIII

Když se jen dotkneš ruky mé a dlaň tvá lehce padne do mé, struny, o kterých nevíme, ozvou se tiše, povědomě. Když dlaň tvá lehce padne do mé, když se jen dotkneš ruky mé. (Jaroslav Seifert: Píseň o Viktorce, úryvek) I když je dnes svět plný hluku, že nedopřává slyšet našemu sluchu, přec k nám […]

Píseň mého srdce XLIII

Mezi astrology se s hrůzou dozvím, co mohou způsobovat různé kvadratury. Obdobně mě povědí numerologové, co se stane, když chybí v mřížce nějaká čísla. A když se dostanu mezi jógíny, tak mně řeknou, že za všechno může karman. To, co se dozvím od astrologů nebo numerologů mě příliš nepřekvapuje. Obvykle jde o různé rozumové, někdy až vědecké přístupy, […]

Píseň mého srdce XXXV

„Prvním krokem při tázání se po vlastním já (átma vičára), je v praxi uplatňovat pravdu, že vše, co nám působí bolest, působí ji i druhým, a vše, co nám činí potěšení, těší i ostatní. Proto čiňte druhým to, co chcete, aby oni činili vám. Takto mezi vámi a ostatními vyroste oboustranný vzájemný vztah a pozvolna […]

Píseň mého srdce XXXVIII

spletl jsem slova do vějířů vět a nic, co by za řeč stálo mi nezůstalo v dlaních a tak jsem mlčel neboť, co stále v sobě chovám, jsem do slov nevložil vteřina věčná je okamžik prchavý zdánlivě netečná znovu nás osloví stojíme v tichu, neznáme slov, jak zlomit pýchu s kůží jak hroch vzlétla by ráda duše […]

Píseň mého srdce XXXI

„Obrazy budoucnosti, které můžeme pozorovat, jsou vždycky jen čímsi pravděpodobným, nikdy zde není jistoty.“ Lama Yongden, A. David-Neelová: Mipam, lama s paterou moudrostí Čím více se blíží konec tisíciletí, tím více se opět objevují – jako vždy v dějinách v této době – celkem hrůzostrašné předpovědi. Dříve byly křesťanské, protože vše v Evropě ovládala církev […]

Píseň mého srdce XXXIX

Všichni hledáme své malé či velké štěstí. Chodíme po světě a pokoušíme se na něj přijít. Ten hledá tu pravou, ta toho pravého a stále nikdo z nich nemůže nalézt. Mluvíme o Bohu, mluvíme o nejvyšší Lásce. Ale dokážeme si dávat a sdílet lásku navzájem? Tolikrát jsem zde již mluvil o tom, jak milovat, či co láska není. Tolikrát […]

Píseň mého srdce LI

„Je mnoho povolaných, ale málo vyvolených“, nám říká Ježíš v evangeliích. Zrovna na těchto slovech si můžeme krásně uvědomit, jak nadčasová jsou, a že Ježíš nepromlouval pouze ke svým učedníkům a lidem, kteří byli v Izraeli, ale že mluvil opravdu navěky, že mluvil pro všechny. Křesťané nám však sdělí, že pouze víra v Krista je […]