Naslouchat ti jemně svým tichem aby slova plynula a tóny rozžehly ty struny neznělé však přec znělé mlčet ti svou lásku jako kočka přede a sní v kolébání milostí světla ty kráso světa Je toho tolik, co člověk chce vyslovit a slova jsou jen duté ozvěny. Hledáme jejich naplnění a nacházíme nenaplnění. Někdy nás snad […]
Autor: tomas.stancl@directive.cz
Píseň mého srdce XLI
Přichází noc se sametovou tmou A křídla sov v měsíčním se svitu třpytí Tichá si krása za veřeje sedá Do oken oko měsíce hledí Přichází noc, pomalu se v duši vkrádá Nečekáš ji a je tu než se naděješ Do pavoučích kokonů si své nitky spřádá Podívej – i ty jsi její nápadník Nevěsta noc svou věčností tě obejme […]
Píseň mého srdce XLIV
ačkoli toužíme na něco si hrát všechno co konáme je živé představení přesto si bláhově chceme masky brát vymýšlet roli která naše není málokdo hledá svou vlastní tvář tu již měl ještě před zrozením raději vytváří falešnou svatozář a obdiv čeká s uspokojením myšlenky své rádi bychom skryly i sebe často podvésti chceme přitom jsou s námi každičkou […]
Píseň mého srdce XLVIII
Láska je bolest radost a nic více takové slastné mámení plačte kdo máte kamenná srdce není již pro vás spasení Láska je motýl přelétavý vysaje sladkou šťávu a jinde se baví láska je marnost žití mých do morku kostí pálící tvůj smích Ach jak jsi hebká voňavá v tisících prškách mne prostupuješ omýváš vše co […]
Píseň mého srdce – Dostojevskij
Píseň mého srdce Nactiutrhačům a pomlouvačům se nejlépe pomstíš, budeš-li den ode dne lepším. F.M.Dostojevskij Počátky hledání Tento pěkný citát mi napsala do památníčku někdy na základní škole moje třídní učitelka Blažena Šafránková. Tehdy to bylo zvykem, že jsme si takový památníček pořizovali a spolužáci i naši příbuzní nám do něho něco napsali, nebo i […]
Píseň mého srdce – Meditace
Píseň mého srdce Jestliže člověk nastoupí na duchovní cestu – dnes říkáme spíše na cestu osobního rozvoje nebo dokonce transformace, proměny – zjistí, pokud to myslí opravdu vážně, že musí všemu, co koná, věnovat skutečně důkladnou pozornost. To neznamená myslet a plánovat vše, co dělá či bude dělat, ale být si sebe zcela vědom. […]
Naděje
Píseň mého srdce Když Prométheus ukradl bohům oheň a dal ho lidem, naučil je číst, psát, počítat a řemeslům, byl za to potrestán. Zeus potom nařídil Héfaistovi, aby z hlíny a vody stvořil krásnou dívku, kterou nazval Pandóra, tj. všemi dary obdarovaná. Bohyně ji naučily tajům lásky a jak svádět. Zeus ji pak poslal na […]
Cesta
Přišli jsme sem, protože jsme se probudili ze sna. V tom snu jsme byli přirození, takoví, jací opravdu jsme. A přišli jsme, abychom ten sen uskutečnili. Jenže my jsme na něj zapomněli. Je v nás jakési tušení a my nevíme, čeho se týká. Nevíme, co máme dělat. Rodiče, škola a společnost nás začnou vychovávat a […]
Píseň mého srdce XII
Žádný žal nejde nožem odstranit a šídlo nerozváže spleť, která je ve mně a slzy nikdy nenavlékla žádná nit a teplem netaje sníh skrání, jen sníh země (Po Ťü-I – sloka z básně Z poháru dlouhého žití) Jak je lidstvo staré, tak dlouho prochází vývojem. Po celé ty věky se pokouší pochopit své srdce a […]