Přichází noc se sametovou tmou
A křídla sov v měsíčním se svitu třpytí
Tichá si krása za veřeje sedá
Do oken oko měsíce hledí
Přichází noc, pomalu se v duši vkrádá
Nečekáš ji a je tu než se naděješ
Do pavoučích kokonů si své nitky spřádá
Podívej – i ty jsi její nápadník
Nevěsta noc svou věčností tě obejme
Pocítíš, že jsi utopený stín
Své já hledáš naplněn marností
Ztracen jsi ve světě, dříve, než se naděješ
To marnost z žití tě prostoupila obavou
Tvá touha po lásce silněji se vzdouvá
Plaveš v tom moři bolesti a utrpení
Po záchytném bodu duše tvá volá
Celý svůj život za lásku bys dal
Za ten sen mlhavý, vidinu prchavou
Přesto tvé srdce se touhou zachvívá
Chtělo by spočinout, sdílet se, objímat
Kolikrát ještě budeš žalem pukat
A rozvité poupě zadupají v prach
Kolikrát ještě bezmocně své pěsti zatneš
Opuštěn znovu, když budeš chtít dát
Proč láska nestálá mučí srdce lidí
Proč tolik podob bolest jen má
Opilá kocábka je srdce zhrzené
Na ostrov samoty vržený vrak
V koutečku sebe se chudáčci krčí
Hledají naději – ta hned však mizí v dál
Jen víra zbyla, že život je ještě neopustil
Závoje smutku přikryly tvář
Celý svůj život hledáme lásku
Nemajíce ji, jak stromy bez života jsme
Bezmocně větve spínají se k nebi
Toužebně a dlouho listí na vláhu čeká
Střídmě však deštík živoucí padá
Nesmíte příliš od něj snad čekat
Je to jen kamarád, žádný velký milenec
Ovládněte sebe – on se nedá ovládat
Svoboda – to je poznaná nutnost
Každý chce svobodu, dělat si, co chce
Nechce mít nikdo za druhého zodpovědnost
Co kdyby nakonec musel ho snad milovat?
Bojíme se jeden druhému se dát
Co kdyby nás nitky povinností omotaly
Vaše srdce je jak opevněný hrad
A kolem něj voda a padací most
Dnes nemám náladu, dnes nejsi vítán
Nemohu, když chceš, vyjít ti vstříc
Zapomeň na to, že jsme jedno srdce
Možná, že příště budu tě brát
Není přece třeba stále se jen sdílet
Můžeme si taky na lásku jen hrát
Nesmíš to všechno chápat tak vážně
Můžeš být taky jenom kamarád
Vysoké ideje splynutí duší
Nechoď s tím na mne, to nedokážu já
Já jsem jen obyčejný zlomek nekonečna
Průsečík mnoha podivných nálad
Hledejte prosím tu věčnou lásku
V tom moři marnosti nechte znít svůj hlas
Třeba ten střípek naděje, co se blyští
Bude ta pravá náruč Matky zas.