Mezi astrology se s hrůzou dozvím, co mohou způsobovat různé kvadratury. Obdobně mě povědí numerologové, co se stane, když chybí v mřížce nějaká čísla. A když se dostanu mezi jógíny, tak mně řeknou, že za všechno může karman.
To, co se dozvím od astrologů nebo numerologů mě příliš nepřekvapuje. Obvykle jde o různé rozumové, někdy až vědecké přístupy, které se snaží v mezích svých možností vysvětlovat. Ti lepší si přidávají psychologii a ti ještě lepší vypracovávají své úvahy na filozofických základech nebo se pokoušejí o intuitivní přístup. Přesto jsou omezeni hranicemi svých nauk.
Co mne však udivuje, je to, že jógíni, kteří duchovně pracují – ale spíše bych řekl, že ti, kteří si myslí, že duchovně pracují – dokážou říci, že za všechno může karman. Pochopit karman však neznamená věci zjednodušovat a takto prostoduše je vysvětlovat. Když už se totiž chci odvolávat na to, že za všechno může karman, měl bych vědět, jak pracuje. Když toho nejsem schopen, což zvládnou jen ti opravdu nejvyspělejší, tak bych aspoň měl pochopit, že karman nefunguje tak zjednodušeně.
Nechci tady vysvětlovat teorii karmanu, spíš bych chtěl poukázat na jakousi lhostejnost a omezenost těch, kteří si říkají duchovní lidé. To se neprojevuje jenom v otázce odvolávání se ve všech věcech na karman. Můžeme si vzít za příklad třeba jídlo, kterým se každý musí denně zabývat. Často slyšíte od vegetariánů, že nemocní jste proto, že jíte maso. Ale i vegetariáni se mezi sebou přou o to, co je lepší jíst. Všechno vysvětlují v důsledku toho, jakou stravu přijímáte.
Další skupina lidí, která se zabývá čínskou medicínou, vám vysvětlí, že když máte něco s ledvinami, neumíte hospodařit s energií; že když máte něco s játry, berete si příliš starosti; že když máte něco s očima, nesprávně se díváte na svět. To je jeden přístup, ale může být i další. Onemocníte, ale místo pomoci nebo soucítění se dozvíte, že byste měli nejdříve vyřešit svoje city a vztahy, potom budete mít v pořádku taky tělo. Myslím, že to je obdobné jako se stravou. Opět zde cítím jakousi lhostejnost.
Co je to lhostejnost? Lhostejnost je necitlivost, nepochopení a zahledění do sebe. Člověku, který je lhostejný, nezáleží na tom druhém a odbude ho slovy, že si za vše může sám. Pokud si toho druhého vůbec všimne. Myslím, že se mnou bude každý souhlasit, že v duchovním společenství by lhostejnost neměla existovat. Ti, kteří na sobě hluboce duchovně pracují, by neměli zjednodušovat věci na suchá konstatování, že si za vše můžete sami. Je to chladné, rozumové, bezcitné uvažování. Jistě můžeme říci, že v tom nejkonečnějším důsledku si za všechno každý může sám. Zároveň to však neznamená, že mu nemůžeme pomoci, poradit či podepřít ho bezeslovně způsobem, jaký situace vyžaduje. Slyším-li druhé takto mluvit, mám pocit, že všechno vyřešili, že už všechno vědí, jsou na konci cesty, jsou dokonalí. Bohužel si to myslí asi jenom oni sami. Každému poradí, každému všechno vysvětlí a vždy dokážou pro ty druhé nalézt, jakou chybu dělají a co by měli změnit. Obávám se, že ani žádný mistr nikdy takovýmto způsobem nikomu nepomáhal, neradil, nýbrž povzbuzoval schopnost vlastního přístupu, sebedůvěru a nabádal k hledání. Podepřel, když člověk pochyboval, a když se mýlil, dokázal mu to říci nebo ho správně nakopnout. My jako bychom se vytahovali nebo byli pyšní na to, co jsme někde přečetli a třeba i nesprávně pochopili. Dokážeme diskutovat a hodiny se hádat o to, jak to je. Málo je těch, kteří tiše žijí, pomáhají, pracují pro druhé, pracují na sobě samém a jejich život je sám o sobě světlem, které přesvědčuje ty, kteří jsou schopni to vnímat. Proč bychom měli stále kritizovat? Proč bychom měli stále poučovat? Proč bychom měli stále vést? Proč bychom měli mít stále navrch? Proč bychom měli stále tvrdit, že za všechno může karman? Nebo žvanec jídla? Samotný Kristus praví: „Ne to, co do úst vchází, pošpiňuje člověka, nýbrž ale to, co z úst vychází.“ Indická písma nikde nemluví takovýmto zjednodušeným způsobem o důležitosti stravy. Mluví jenom o tom, že může být prostředkem, který pomáhá, očišťuje tělo a umožňuje energiím lépe pracovat. Ale samotného poznání a lásky nedosahujeme stravou. Dosahujeme ho tím, že zastavíme vyvstávání v naší mysli. Úplně se odevzdáme, otevřeme a spočineme v brahma. Každým okamžikem naše činy existují. Každým okamžikem vytváříme karman. Mnoho věcí, které neznáme, je daných a my je nezměníme. My je pouze vyvoláváme a dostáváme se do běhu těchto událostí. Mnohem důležitější je správně zareagovat, přijmout a potom konat. Mnohem důležitější je být připraven. A to je ten správný karman. Pochopit, že je třeba být připraven v každém okamžiku, vědět co je správné.
Proč špatně uvažujeme o sobě i o druhých? Proč ničíme svým chtěním a nepochopením naše vztahy? Proč nechceme pochopit chyby druhých a odpouštět jim? Proč si neuvědomujeme, že tím vytváříme karman a znovu a znovu se zaplétáme do sítě činů?
Jak rád bych každému chtěl lásku dát
cítím, že ruce mé jsou plny
těžko je mi na duši, nemohu-li průlivem se stát
a musím zadržovat energie tok
Tisíce kolem hladově jen ruce vztahují
tisíce kolem za cokoli vděčny jsou
tisíce kolem na cestě jsou s námi
tisíce činů cesty naše spojují
Každý náš čin je touhou po lásce
každá naše láska nechť správným činem je
nesnažme se stále si zodpovídat otázky
nemají konce mysli vlny vzedmuté
Pospolu buďme, abychom se mohli podepřít
mnoho ještě vichrů ohýbat nás bude
celý svět je polem, v němž bitvu vedou naše smysly
a tělo místem, v němž pochopit lze chtění
Čím více hledáme, tím méně nalézáme v sobě
pak vnější a vnitřní nespojí se nikdy
a místo slunce, v nás pouhý jeho odlesk bude zářit
v přeludech neskutečna utoneme
Je sítí slov ten svět kolem nás
a jejich významy prorůstají mysl
tím jedem vše snažíme se chápat
přitom je třeba odložit ten šat
A každý okamžik po naší pozornosti volá
a každý okamžik je jenom ten náš
a každá chvilka je znova zas nová
a v našich činech jsme jako ten spáč
Jsou věci, které musejí se stát
my jsme jen ti, kdo přijímat se učí
a v těchto chvílích měli bychom lásku dát
a pochopit, že Nejvyšší duch nás učí
A také druzí procházejí proměnou
neznají, jako my, cesty osudu
nevědí čeho jsou jejich činy ozvěnou
jednají bez bázně i bez studu
Probuďte srdce, jež umí dávat
naučte své ruce přijímat
ve chvílích bolesti trpěliví buďte
sic další bolest bude vás to stát