Píseň mého srdce

Píseň mého srdce

 

„Neberte si ani židovku, ani psychopatku, ani ženu emancipovanou, ale vyberte si něco tuctového, průměrného“.

A.P.Čechov – Ivanov

 

 

Ačkoli jsem si na úvod zvolil tento citát, který je třeba chápat správně v souvislostech obsahu hry A.P.Čechova, přesto vám může hodně sdělit a stejně tak i ještě některé další. Pod výrazem „židovka“ je třeba chápat ženu věřící tak, že její víra je strnulá, nepružná, nedá se s ní diskutovat, je tedy netolerantní. Je-li u člověka takováto víra, pak se mu musíme pouze přizpůsobovat, on nám nikdy nevyjde vstříc. A jak většina z nás ví, tak ve vztahu se vždy něco řeší a oba musí dokázat naslouchat sobě navzájem a přijmout třeba spíše stanovisko toho druhého. To znamená, že si uvědomí, že nemají pravdu. A to u dogmaticky věřících není možné, tam je vše již dáno dopředu. Takový vztah se potom nevyvíjí, spíše zavíjí a hnije.

Pokud se týče psychopatky, tam není třeba moc vysvětlovat. Nikdy nevíte, co udělá, jak zareaguje. A ve vztahu musí aspoň nějaké spolehnutí na toho druhého být. A nemyslete si, že je snad psychopatů málo.

 

Žena emancipovaná

To je velké téma. Vždyť je přece správné, že je žena emancipovaná. Teď nemluvím o feministkách. Ty jsou, samozřejmě, do manželství naprosto nevhodné – a jistě po něm ani netouží. Spíše je na místě otázka, kdo je to emancipovaná žena. Myslím, že to ani většina z nich neví. Představte si takové 11.-13. století. To bylo období tzv. dvorské lásky a kultu ženy. A myslíte si, že byly tehdy ženy emancipované? A přesto se k nim muži chovali mnohem lépe než nyní, ale také ony k nim. Podstata emancipace asi bude v uvědomění si své ženskosti a jejím správném používání – a to na straně ženy i muže. To nás vede k otázce tantry, která toto učí – ovšem ne v žádném kurzu u nás. Podstata totiž není v sexu. ač v jistém smyslu též, ale v jeho správném poznání a užívání. Ženské energie je nesmírně potřeba ve vztahu i ve společnosti a projevuje se už jen v samotné své existenci. Ale většina žen je z ní překvapena a zmatena. Jak je to možné, že se jen koukne na muže (s ohníčky v očích) a on by pro ni vše udělal? Co se to najednou děje, když jsem vlastně nic nemyslela? Nebo myslela? Postupné poznávání těchto a jiných situací vede u někoho k tomu, že toho začne více či méně zneužívat, u jiné ženy až ke strachu z této energie a zatlačení jí. Emancipovaná žena si je jí vědoma, nebojí se jí a správně ji používá ve všech situacích.

 

Tuctová žena

Ten výraz je ponižující. Co si pod ním představit? A proč je tolik vtipů o ženách, které jim zrovna nelichotí? Odpověď je velmi jednoduchá. V první řadě je dost mužů, kteří si ženy neváží a stále se považují za pány tvorstva a ženu za něco méněcenného. Ostatně tomu napomáhal katolická církev po celá staletí, když ženu považovala jen za nepovedený výtvor vedle muže. K takovému nesmyslnému názoru nedošla žádná jiná kultura než západní. Všude vnímají obě vesmírné polarity jako potřebné a stejně důležité. Tento postoj je za tu dlouhou dobu do našich žen tak vryt, že se bojí správně žensky projevovat nebo se naopak projevují přehnaně žensky. A právě ty, co se bojí, jsou muži považovány za průměrné a tuctové a jsou jimi zneužívány, protože se neozvou a posluhují. To mužům vyhovuje, protože mohou nařizovat a chovat se jako páni.

 

Potřeba ženy

„Jste nešťastný, protože jste sám. Potřebujete vedle sebe člověka, kterého byste měl rád a který by vás chápal. Jedině láska vás může zachránit.

A.P.Čechov – Ivanov

 

 

Vlastně jak muž, tak žena chápou, že potřebují jeden druhého. Ale takto ne! Obě polarity se sice přitahují, ale zároveň musí spolupracovat, jinak nastane zmatek a konec. Většina žen má vrozenu citlivost, vnímavost a schopnost povzbudit muže k tvořivosti. Říkám většina, ale ty „tuctové“, které to v sobě neprobudily, neumí to a nemají dokonce ani zájem, potom ve vztahu trpí a stejně tak i muž. A nezmění na tom nic výměna partnera. V každém vztahu na sobě musí oba pracovat, ne založit ruce do klína a říci si, že teď už máme vše jisté a tak to bude pořád. A řekl bych, že větší část té energie vztahu spočívá na ženě a její lásce. Ta se pak bude prohlubovat a bude čím dál lepší. A opět to správně říká A.P.Čechov:

 

„Ale já tě miluji. To znamená, že sním o tom, jak bych tě vyléčila z tvého smutku, jak bych s tebou šla na kraj světa, s tebou bych sdílela nebe i peklo. Láska je tím hlubší, čím větší klade nároky. Tím víc ji člověk cítí.“

 

A.P.Čechov – Ivanov

 

 

Věřte si tedy, ženy, a věřte i mužům. Pak spolu budete kráčet ke krásnějšímu vztahu a lepší společnosti. Není to nic zázračného. Láska je možná již teď!

 

 

 

Jiří Mazánek

Píseň mého srdce