Píseň mého srdce

Každý správný esoterik ví, že nastal věk Vodnáře, a že se velmi zvýší duchovnost všech lidí a zájem o ni. A jako bonus je to, že to bude hlavně u nás v Čechách, že nastává doba české duchovnosti.

A skutečně – není pochyb o tom, že duchovních učitelů se u nás urodilo a rodí jako hub po dešti. A rodí se stejně tak rychle jako ty houby. Možná, že jsou i stejně tak nasáklí vodou a po vysušení z nich nic nezbude. Dokud se však nevysuší, je jich všude plno a snaží se co nejvíce o sobě dát vědět. A mají dost možností, esoterických a podobných festivalů tu máme víc než dost.

Někdy si říkám, jak je to možné. Odkud se ti všichni učitelé vzali, když o nich předtím nebylo ani vidu, ani slechu. A vychází mi jediné – jsou to rychlokvašky a stejně takové rychlokvašky si vychovávají.

Od pradávných dob měl předpoklad k duchovní práci vždy jen někdo. Ten, kdo byl vnímavější, citlivější, i zranitelnější. Rozhodně to nebyl obvykle žádný válečník nebo silák. Často to byly ženy. Takový člověk si velmi obezřetně vybíral své nástupce a ti museli procházet mnoha zkouškami, ať to byli věštci, léčitelé, i mágové a šamani. A tyto zkoušky stály hodně jejich utrpení, která si museli zrychleně odžít. Ne každý vydržel. A pak zase on předával toto tajné učení ústně, od ucha k uchu dalšímu.

Vedle toho byl také velmi důležitý vnitřní morální základ takového člověka. Vždy musel dodržovat určité zásady, které byly předpokladem pro to, aby neztratil své schopnosti. Ty se kulturu od kultury určitým způsobem lišily nebo různě nazývaly, ale jejich podstata byla stejná – milovat vše živé, sloužit a pomáhat druhým, stále na sobě pracovat a uvědomovat si, že jsem nástroj vyšších sil, od nichž mám dar propůjčen a měl bych ho tedy správně využívat. To znamená také velkou pokoru, soucítění a znovu a znovu práci na sobě.

Proč je však toto vše důležité? Odpověď nám dává například Pataňdžali ve svých Jóga sútrách. Člověk získává určité schopnosti neboli siddhi (dokonalosti, nadnormální síly) zrozením, odříkáním nebo prací na sobě. Má-li je, je to něco navíc – smyslem života je osvítit se a toto předávat druhým. Pokud máme tyto schopnosti využívat pro druhé, například k léčení, je nám to sděleno a nesmíme jich zneužívat ve svůj prospěch, či na obohacování. Tehdy nás strhnou zpět k sobectví, k našemu individuálnímu já. A hlavně nejsou důvodem k nadřazenosti a pýše. Ten, kdo má tyto schopnosti, ještě není osvícený a má jich využívat k tomu, k čemu jsou určeny. Obdobně si počínají někteří oblíbení zpěváci, herci, modelky nebo sportovci, jejichž výkony jsou považovány málem za svaté. Prosím, dobře naslouchejte a vybírejte!

Budete se divit, jak málo současných jogínů a esoteriků toto vše ví a vůbec vědět chce. Stačí jim, co říká jejich guru, který si je udržuje jen v rámci svého učení, a to většinou nebývá tolerantní k učením jiných – anebo to, co se naučili na několika rychlokurzech. A těch rychlokurzů je hodně a naše země se stává tak opravdu velmi „duchovní“, protože máme hodně „duchovních“ učitelů.

To mne však netrápí, ono se to jistě samo protřídí a ten, kdo umí rozlišovat, si vybere správně. Pro mě je nejpodstatnější, zda se dá na jakéhokoliv člověka spolehnout. A to je velmi zlé. Všichni ti „duchovní“ lidé jsou v pohodě, v klidu a všechno bez problémů zařídí. Nebo spíše spoléhají na to, že se to zařídí samo – přesněji, Bůh to zařídí. On totiž Bůh za nás vše udělá a my nemusíme dělat nic. A tak se ničeho nedočkáte, nepřiložíte-li ruku k dílu. Tolikrát mi něco takoví lidé slíbili – a za pár dnů o ničem nevěděli, starali se zase jen o své věci. Tím strašně moc zneužívají ty, kteří to myslí upřímně a opravdu slouží. Protože takoví zde také jsou a vše za ně odřou. Ona stačí taková maličkost, například uklidit po sobě po meditačním setkání nebo dokázat dobře umýt nádobí. A to není hloupost a něco neduchovního. Proč myslíte, že se ve všech ášramech a zenových klášterech uklízí, pracuje, pečlivě uhrabávají chodníčky atd.? Člověka to přivádí k plnému – nebo prázdnému – vědomí (nebudeme si hrát se slovíčky jako mnozí diskutéři). A to je podstata. Buďte u toho, co konáte. Pak budete spolehliví, pravdiví, poctiví a milující.

Jiří Mazánek