Píseň mého srdce
Nactiutrhačům a pomlouvačům se nejlépe pomstíš, budeš-li den ode dne lepším.
F.M.Dostojevskij
Počátky hledání
Tento pěkný citát mi napsala do památníčku někdy na základní škole moje třídní učitelka Blažena Šafránková. Tehdy to bylo zvykem, že jsme si takový památníček pořizovali a spolužáci i naši příbuzní nám do něho něco napsali, nebo i namalovali. A toto mi napsala Šafrbaba, jak jsme jí říkali, protože byla přísná. Když jsem ji později poznal, zjistil jsem, že je to výborná paní se smyslem pro legraci. Asi jsem z toho tenkrát takový rozum neměl. Tatínek za mě musel pořád něco žehlit, i když jsem se učil na samé jedničky. Ale protože jsem hodně četl a studoval si sám doma, tak jsem každou chvíli učitele opravoval a vykřikoval v hodinách, že je to jinak. V tom jsem pokračoval i na střední škole a měl jsem co dělat, aby mě kvůli tomu nevyhodili. Teprve později jsem si začal uvědomovat, jak se mé „egíčko“ předvádělo.
Upřímnost
Já si ovšem myslel, že bojuji za pravdu, a že musím být za každou cenu upřímný. A asi si to ke své škodě myslím dodnes. Zkušenosti neblahé jsem získal i ve vztazích s děvčaty. Ta chtěla slyšet spíše lichotky než pravdu. Na druhou stranu jim zase kupodivu určitá suverénnost dělala dobře, a člověk měl pocit, že se do něj zamilovávaly. Ale ony samy nevěděly, co chtějí. A kluci zase většinou chtěli jen to jediné, aby se mohli vytahovat, i když často nebylo čím.
Když jsem se začal zabývat jógou a duchovní praxí, překvapilo mě, že v tomto čistém světě je to stejné. Ani tam se člověk nemohl spolehnout na to, co mu říkají, a učitelé se vzájemně pomlouvali. Tehdy jich ještě nebylo tolik, a jak jsem sám začal učit, brzy jsem se dozvěděl, ve které jsem pouze čakře a jak asi podle toho budou vypadat moji žáci. Rozhodl jsem se tyto řeči ignorovat. Pro mě byla nejdůležitější láska. Lásku dávat a také ji dostávat. Říkal jsem si, že musím dát celé srdce, zcela se sjednotit s milovanou bytostí, že ona to bude také tak cítit a budeme spolu prožívat tu největší extázi života. S překvapením jsem zjistil, že to tak vnímám z velké části sám, že ty dívky a ženy až tak velkou lásku – nebo cit, nechtěly. A tak jsem se zklamával.
Duchovní upřímnost
Zvolil jsem sice tento nadpis, ale upřímnost je vždy jen jedna. Ale chci se tím jen dostat na jiné pole. Po roce 1989 se najednou vyrojilo mnoho duchovních směrů a ještě více duchovních učitelů. Člověk se až divil, kde byli předtím schovaní, když jsme se po bytech scházeli všichni ti, co „něco“ dělali a tolerantně se znali.. A teď – každý směr byl nejlepší, nejrychlejší. A postupně bylo učitelů tolik, že začalo docházet k samoregulaci vzájemným pomlouváním. Vždy existovali kritici, kteří hodnotili umění. Když se prosazoval nějaký nový umělecký směr, ti zastánci toho minulého neradi přijímali něco jiného. Člověk je prostě konzervativní. I ve vztahu si zvykne a nechce měnit, ustrne a zaroste na tom samém místě. Vytrhnout ho pak a přesadit je bolestné. Ale není to vždy nutné, často může být vedle sebe obojí a mít z toho vzájemný užitek. A stejně tak bylo zvykem ve staré Indii nebo v Řecku disputovat o duchovních učeních bez napadání se.
Kritika
Říká se, že „duchovní člověk“ nekritizuje. Je to velmi zjednodušené. Pokud se něčemu, co škodí nebo zavádí, nepostavíme, rozroste se to do takové míry, že to nás samé zničí. I Ježíš velmi razantně vtrhl do chrámu a udělal tam pořádek. Také pravil, že království boží dobudeme násilím. Kršna šel bojovat proti démonům a mnozí další by se mohli jmenovat. Když vím a zeptají se mě, odpovím po pravdě. Kritika musí být, ale měla by být konstruktivní. Někoho pomlouvat může každý, bez důvodu, že jen od někoho něco slyšel a šíří to dál. Toho je nejvíc a sám jsem si takových pomluv užil a užívám dost. Takovým řečem se ani bránit nemůžete a nemá to cenu. Ty se musí ignorovat. Ale zároveň by měl člověk dokázat, jakým opravdu je. Ti, kteří jsou schopni, si to uvědomí. Teprve čas ukáže, ale to vás nemusí tolik zajímat. Služte pravdivě a upřímně. A když něčemu rozumíte a zeptají se vás na názor, odpovězte také tak. Je těžké hodnotit kladně, když to nejde. To by se z nás stali pokrytci, kteří chtějí být se všemi zadobře, jen aby měli klid.
Přátelé
Má-li člověk štěstí, získá v životě několik přátel, na něž se může spolehnout. A nejhorší je, když váš přítel uvěří pomlouvačům a opustí vás. Nechcete tomu věřit, ale stává se to. Tehdy vám říkají, že to nebyl opravdový přítel. Ale nevěřte jim. Vy ho znáte a víte, že se dostal do vlivu negativních sil. Nezačněte ho také pomlouvat, odpusťte mu a dejte mu čas, aby se sám přesvědčil o tom, jak to je. Možná se už nikdy nevrátí, ale nemějte mu to za zlé. Nebyl ještě schopen pochopit. Mějte ho dál rádi a važte si ho. Vždyť proto byl vaším přítelem.
Je to ta nejtěžší věc milovat někoho, kdo tě nemiluje.
Sapfó
Láska jako hořký med a zároveň divoká je ohromující, avšak mé srdce roztříštila.
Sapfó
A stejné je to s láskou. Opustí-li vás ten, koho jste nadevše milovali, vzpomínejte na to, co jste s ním krásného prožili a jakou lásku jste si vzájemně dávali. Vždyť jste žili jeden pro druhého a díky tomu druhému. Neboť jen život v lásce je skutečný. Její energie vás vyživuje a dává vám schopnost dokázat nemožné. Je-li násilím přervána, neodsuzujte toho druhého, který vás přestal chápat. Možná přestal chápat především sám sebe nebo samu podstatu lásky. Možná lásku nechce a potřebuje něco jiného. Ale myslím si, že po lásce touží každý, ač si to třeba neuvědomuje.Vždyť bez lásky se nedá žít – jak se zpívá v jedné písničce. Proto jí věřte, i kdyby vás tisíckrát zklamala a otvírejte se jí svým srdcem i náručí jak květina slunci. Láska vás stejně tak živí a udržuje při životě. A nebojte se jí, i když je nebezpečná a riskantní. Vyplatí se to vždy!
Jiří Mazánek